Ráda bych
s tebou pokračovala o odevzdání se, avšak podívejme se v této kapitole, jak tě
takové zasvěcení zasáhne, když do tvého života vstoupí utrpení. Ve všem
utrpení, které Bůh na tebe posílá, musíš být trpělivý. Je-li tvá láska k Pánu
ryzí, budeš jej milovat na Kalvárii stejně jako na hoře Tábor. Pán Ježíš
miloval svého Otce na hoře Tábor, kde byl proměněn,
miloval jej však neméně na Kalvárii, kde byl ukřižován. Zajisté bys tedy měl milovat
Pána právě tak na Kalvárii, neboť právě tam vystavil svou lásku nejvíce. Co se
týče tvého vydání se Pánu, je možné, že ses dopustil chyby. Snad ses vydal Pánu
v naději, že tě bude vždy hýčkat, milovat a vždycky ti duchovně žehnat. Ty,
který ses vydal Pánu v čase, který byl příjemný, vezmi prosím na vědomí:
Jestliže ses mu vydal, abys byl žehnán a milován, nemůžeš se najednou otočit a
vzít si svůj život zpět, přijde-li doba jiná… když jsi křižován! Ani nenalezneš
potěšení od člověka, jestliže jsi byl položen na kříž. Když poznáváš kříž,
potěšení může přijít pouze od Pána. Musíš se naučit milovat kříž. Kdo nemiluje
kříž, nemiluje věci Boží (Matouš 16,23). Nemůžeš vpravdě milovat Pána, aniž bys
miloval kříž. Věřící, který miluje kříž, shledává, že i ty nejhořčejší věci,
jež mu přicházejí do cesty, jsou sladké. Písmo říká: „Duši lačné každá hořkost
sladká.“ (Přísloví 27,7)
Jak toužíš
lačnět po Bohu? Budeš lačnět po Bohu a nalézat Ho natolik, nakolik budeš lačnět
po kříži. Zde je skutečný duchovní princip, kterému je Pán věrný: Bůh nám dává
kříž – a kříž nám pak dává Boha. Jak vidíš, nyní jsme se pohybovali mimo oblast
určitého času vymezeného pro modlitbu; nyní jsme přešli do oblasti, která
zahrnuje celou zkušenost věřícího. Řekněme si zde a nyní: Můžeš si být jist –
vnitřní duchovní pokrok přijde, jestliže ve tvém životě bude opravdový pokrok v
poznávání kříže. Odevzdání se Kristu a zkušenost kříže jdou ruku v ruce. Jak se
tedy postavíš k utrpení? Nebo jinými slovy, jak odpovíš na Boží dílo kříže ve
svém životě? Odpovíš takto. Jakmile se dostaví utrpení v jakékoli podobě, ihned
se v tobě někde uvnitř vzedme přirozený odpor. Když tato chvíle přijde, ihned
se vydej Bohu. Přijmi tu věc. V této chvíli vydej se v oběť Jemu. Tak nakonec
učiníš nádherný objev: Když kříž vstoupí do tvého života, nebude zdaleka tak
tíživý, jak se zprvu obával. Přijmi jej od Boha, ať je to cokoli. Takto je
břemeno mnohem lehčí. Proč je kříž, je-li takto přijat, o tolik lehčí? Protože
jsi po kříži toužil, a zvykl sis přijímat vše z ruky Pána. Nevysvětluj si tato
slova špatně. Nepopsala jsem ti, jak se dostat z kříže. Třebaže se zcela vydáš
Pánu a úplně se smíříš s utrpením, to ti nezabrání pociťovat tíhu kříže.
Jestliže jsi kříž necítil, pak jsi netrpěl. Pociťování bolesti je nedílnou
součástí utrpení. Bolest je aspekt kříže, jemuž nelze uniknout. Bez bolesti by
ani nebylo kříže. Utrpení je vetkáno do textury kříže. V centru poznání utrpení
je bolest. Prosím, pamatuj, že tvůj Pán zvolil strpět to nejzazší násilí, které
může způsobit jen kříž. Někdy můžeš kříž nést v mdlobě; jindy jej můžeš nést v
síle. Avšak ať už jej neseš v mdlobě nebo v síle, nes jej! Zda v slabosti či
síle, to by nám mělo být jedno, protože kříž neseme z vůle Boží.
