Sledujme
dále naše téma odevzdání se. Někteří položili otázku: „Když se úplně odevzdám
Pánu, nebude to znamenat, že už nebudu mít nové zjevení Ježíše Krista?“ Nebude
odevzdání se znamenat konec zjevení? Ne, nebude. Právě naopak, odevzdání si
chce Pán použít k tomu, aby ti dal zjevení. To, co přijmeš jako zjevení, ti
bude dáno spíše jako realita než jako poznatek. To umožňuje pouze odevzdání se.
Musíš mít na paměti, komu se odevzdáváš. Odevzdáváš se Pánu Ježíši. A Pána také
budeš následovat jako Cestu; tomuto Pánu budeš naslouchat jako Pravdě a od
tohoto Pána obdržíš Život. Když zjevení přichází k tobě, něco se děje; ve
skutečnosti se sám Ježíš Kristus vtiskává do tvé duše. Pokaždé, když k tobě
přichází, zanechává na tobě nový a zvláštní otisk svého charakteru. Tvá bytost
bude mít brzy mnoho různých otisků jeho charakteru. Snad jsi slyšel, že bys měl
přemýšlet o tom, co Ježíš Kristus zakusil. Je však pro tebe daleko lepší, abys
tyto Ježíšovy zkušenosti nesl v sobě. Tak tomu bylo u Pavla. O Kristových
utrpeních nepřemýšlel; nezvažoval znamení utrpení na Pánově těle. Místo toho
Pavel Pánovy zkušenosti nesl na svém vlastním těle. Dokonce řekl: „Já zajisté
jizvy Pána Ježíše nosím na těle svém.“ (Galatským6,17)
Nesl je
tím, že o těchto jizvách přemýšlel? Nikoli. Ježíš Kristus sám se osobně vtiskl
do Pavla. Když Pán nalezne věřícího, který je ve všech věcech kolem sebe i ve
všech věcech uvnitř úplně odevzdán Jemu, pak se často rozhodne dát tomuto
člověku zvláštní zjevení svého charakteru. Dostane-li se ti této zkušenosti,
přijmi tato zjevení s vděčným srdcem. Vždy vše přijímej od něho s vděčným
srdcem bez ohledu na to, co se ti Pán rozhodl dát. Dejme tomu, že Pán ti dává
zvláštní zjevení. Jak by ses měl zachovat? Musíš toto zjevení přijmout jako vše
ostatní od Něj. Jsou křesťané, jimž Bůh dal zjevení sebe sama a toto zjevení
jim přineslo potěšení na léta. Jinými slovy, někdy ti Pán dá tak mocné zjevení
sebe sama, že prožitek této jediné pravdy bude pro tebe zdrojem síly na léta.
Po tuto dobu jsi stále více vnitřně přitahován k Bohu. To je nádherné. Tomuto
zjevení buď věrný. Avšak co se stane, když toto zjevení začne odeznívat; co uděláš,
když ti už nepřináší potěšení, které ti přinášelo kdysi? Když k tomu dojde,
znamená to prostě, že Pán měl za to, že je nejlepší tento prožitek ukončit. Jak
by ses měl zachovat? Musíš se smířit s tím, že ti byl odňat. Už se tím
nezabývej. Pán si přeje, aby ses posunul k hlubšímu pochopení Jeho, abys
pronikl ke středu. Přijímej všechny věci stejně. Odevzdávej se i ve věcech
zjevení. Buď vždy připraven poddat se Jeho vůli, ať je jakákoli. Měj jen jednu
jedinou horoucí touhu: přiblížit se mu a prodlévat s ním. Uč se, neustále se
nořit do nicoty před Pánem. * Když jsi tak učinil, uč se přijímat všechny jeho
dary stejně – ať už jsou světlem či temnotou. Ber úrodná pole i úhor stejně. Ať
už to je mdloba či síla, sladkost či hořkost, pokušení, silné citové rozrušení,
bolest, únava, nejistota či požehnání, to vše přijímej stejně jako z Pánovy
ruky. ** Nic z toho by tě nemělo ani na chvíli zdržet od tvého běhu.
Ještě
poslední slovo. Pán ti dává zjevení, které nejsi s to pochopit. Nenechej se tím
sklíčit; nemáš důvod k tomu, aby ses znepokojoval. Prostě miluj Pána. Tato
láska v sobě zahrnuje oddanost Jemu v každém ohledu. Jsi-li jedním z těch,
kteří jsou vydáni jen a jen Bohu, pak ti hledání Ježíše Krista, který se ti
zjevuje v plnosti svého charakteru, nebude činit potíže. Něco ze zjevení Jeho
samého ti bude naprosto jasné; něco ti jasné být nemusí. Přijímej obojí stejně.
Každý, kdo miluje Boha, miluje i vše, co souvisí s Ním. Raduj se ze zjevení
Pána, které nechápeš, právě tak jako se raduješ ze zjevení Pána, které chápeš.
Jestliže
ho miluješ, miluješ vše, co s ním souvisí.
* Genesis 18:27 A odpovídaje Abraham, řekl: „Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel.“
** Jób
2:10 Ale on jí odpověděl: "Mluvíš
jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé
přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
