Naše výprava nás přivedla ke stavu mlčení a stálé modlitby. Vraťme se kousek zpět
a podívejme se na mlčení blíže. Například proč je mlčení před Pánem tak důležité,
když k Němu přicházíš poprvé? Nejprve proto, že tvá padlá přirozenost se protiví
přirozenosti Boží. Ty dvě přirozenosti jsou naprosto rozdílné. Za druhé, Ježíš
Kristus je Slovo, Slovo, které mluví. On mluvit může. On slyšen být může! Avšak
abys toto Slovo, (Ježíše Krista), mohl přijmout, je nutno, aby tvá přirozenost
odpovídala Jeho přirozenosti. Dovolte, abych to ilustrovala. Zamysleme se nad
nasloucháním. Naslouchání je pasivní. Chceš-li cokoli slyšet, musíš dát k
dispozici ucho. Ježíš Kristus je Věčné Slovo. On a jen On sám je pro tebe zdrojem
nového života. Abys měl nový život, musí ti být Kristus sdělen. On může mluvit.
On může komunikovat. On může udělovat nový život. A když touží s tebou
mluvit, vyžaduje, abys Jeho hlasu věnoval nejvyšší pozornost. Teď chápeš, proč
Písmo tolikrát naléhá, abychom naslouchali, abychom pozorně naslouchali hlasu
Božímu.
„Věnuj mi pozornost, můj lide, můj národe, naslouchej mi!“ (Izaiáš 51,4)
„Slyšte mne, všichni, kteréž pěstuji hned od života, kteréž nosím hned od
narození.“ (Izaiáš 46,3)
„Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid a na dům svého otce. I
zatouží král po tvé kráse.“ (Žalm 45,11-12)
Zde je řečeno, jak si začít osvojovat toto mlčení. Nejprve zapomeň na sebe. To
jest, odlož veškerý zájem o sebe. Za druhé, pozorně naslouchej Bohu. Tyto dva
prosté akty v tobě postupně vytvoří lásku k té kráse, kterou je Pán Ježíš! Tuto
krásu vypůsobuje v tobě On. Ještě něco. Snaž se najít tiché místo. Vnější ticho
rozvíjí vnitřní ticho; a vnější ticho přispívá k vnitřnímu ztišení, když začíná
zapouštět kořeny v tvém životě. Není možné, aby ses stal vnitřním člověkem, tj. žil
ve své nejvnitřnější bytosti, kde žije Kristus a aniž bys miloval ticho a ústraní. To
dobře vyjádřil Ozeáš:
„Uvedu ji na poušť, a tam budu promlouvat k jejímu srdci.“ (Ozeáš 2,14)
Je třeba, aby tvé nitro zcela zaujal Bůh. To je ovšem nemožné, jestliže jsi navenek
zaměstnán tisíci maličkostmi. Pán je v centru tvé bytosti; a proto se centrem tvé
bytosti musí stát. Co tedy máš dělat, jsi-li od Boha, který je tvým centrem,
odtahován? Bez ohledu na to, co táhne pryč, ať už je to slabost či nedostatek víry,
musíš se ihned znovu obrátit dovnitř. Buď připraven znovu a znovu se obracet do
svého nitra, bez ohledu na to, jak často jsi tažen pryč. Buď připraven obracet se
vždy, když se dostaví nějaké rozptýlení.
Nestačí vnitřně se obracet k Pánu na hodinu či dvě denně. Obracení se k Pánu má
malou hodnotu, jestliže konečným výsledkem není pomazání a duch modlitby po
celý den.
