Na začátku
knihy jsme se ptali, jak poznat hlubiny Ježíše Krista. Počátek byl zcela
prostý. Nejprve jsme se zabývali modlením se Písma a pak modlitbou prostoty,
pouhého patření na Pána. Když ses věnoval této úrovni zkušenosti s Pánem po
značnou dobu, měl bys být připraven jít dál k hlubší rovině zkušenosti s Ním a
k hlubší rovině poznání Jeho. Avšak při tomto hlubším setkání s Pánem, kterým
jsme se zabývali ve 4. kapitole, musíš vyjít z rámce samotné modlitby nebo –
abych to řekla jasněji – musíš se odpoutat od zvyku vyhrazovat si čas pro
modlitbu s Pánem jen jedenkrát nebo dvakrát denně. V tomto bodě musí do tvého
srdce vstoupit úplně nové postoje k celému tvému životu. Má-li se tvá modlitba
rozšířit za rámec jediné modlitební chvilky denně, pak další oblasti tvého
života – ba celý tvůj pohled na život – se musí změnit. Abys mohl jít hlouběji,
stále hlouběji do další úrovně s Pánem, musí tento nový vztah přijít. Jedině z
tohoto důvodu. Abys toto mohl učinit, musíš získat nový vztah k sobě samému i k
Pánu; je to postoj, který musí zasáhnout daleko hlouběji, než tomu bylo dříve.
Abys to mohl učinit, představuji ti nové slovo. To slovo je odevzdání se.
Abychom pronikli do hlubší zkušenosti Ježíše Krista, je nutné, abychom začali
odevzdávat celou svou existenci Bohu. Ilustrujme si to na každodenních
událostech. Musíš věřit, zcela věřit, že okolnosti tvého života, tj. každá
chvilička tvého života, stejně jako celý běh tvého života – vše, všecičko se ti
děje z Jeho vůle a Jeho dopuštění. Musíš naprosto věřit, že vše, co se ti
stalo, je od Boha a je to přesně to, co potřebuješ. Vzpomínáš si z předchozích
kapitol, jak bys mohl být do takovéto dispozice uveden? Můžeš začít tím, že
přijmeš každý čas modlitby – ať už to bude slavný čas s Ním anebo čas, kdy tvá
mysl bude bloudit – jako čas, po němž On touží. Pak se nauč tento pohled
rozšiřovat, dokud nezahrne každou vteřinu tvého života! Takovýto náhled na
okolnosti a takovýto pohled víry k Pánu způsobí, že budeš spokojen se vším.
Jakmile tomuto uvěříš, začneš brát vše, co přichází do tvého života, jako z
ruky Boží, nikoli z ruky člověka. Opravdu upřímně toužíš vydat se Bohu? Pak ti
musím nejprve připomenout, že jakmile jsi dal tento dar, pak už jej nemůžeš
vzít zpět. Odevzdaný dar již nepatří dárci. Tato knížečka byla napsána s cílem
sdělit, jak prožívat hlubiny Ježíše Krista, avšak poznávání hlubin Ježíše
Krista to není jen metoda. Je to celoživotní postoj. Jde o to, aby tě obklopil
Bůh a zmocnil se tě. Mluvili jsme o odevzdání se. Máš-li v poznávání Pána
pokročit, pak odevzdání se je věcí největšího významu. Odevzdání se je vlastně
klíčem, klíčem k vnitřnímu dvoru – klíčem k nezměrným a nevyzpytatelným
hlubinám. Odevzdání se je klíčem k vnitřnímu duchovnímu životu. Věřící, který
ví, jak se odevzdat Pánu, se brzy stane dokonalým.
Dejme
tomu, že tohoto stavu odevzdání se dosáhneš. Jakmile jsi tohoto stavu dosáhl,
musíš jít dál, pevně a nepohnutelně. Jinak dospět tam a pobýt tam jen krátce
nemá velkou hodnotu. Jedna věc je tohoto stavu dosáhnout; druhá věc je v něm
zůstávat. Buď opatrný, nenaslouchej hlasu svého přirozeného rozumu. Můžeš
očekávat, že právě tento hlas se v tobě ozve. Avšak musíš věřit, že se můžeš
cele odevzdat Pánu na celý život a že on ti dá milost, abys v tomto odevzdání
mohl zůstat! Musíš důvěřovat Bohu i »v naději proti naději« (Římanům 4,18).
Velká víra
vede k velkému odevzdání se. Co je odevzdání se? Rozumíme-li, co odevzdání je,
snad se jej dokážeme lépe chopit. Odevzdání se je odvržení veškerého našeho
pečování. Odevzdání se je upuštění od všech našich potřeb. To zahrnuje i
duchovní potřeby. Dovolte, abych to opakovala, neboť to není snadné k
pochopení. Odevzdání se znamená odhazování našich sobeckých tužeb stranou, tak
abychom byli Bohu cele k dispozici. Každý křesťan má duchovní potřeby; avšak
věřící, který se odevzdal Pánu si již nehoví v přepychu uvědomování
si duchovních potřeb. Spíše se úplně odevzdává k dispozici Bohu. Uvědomuješ si,
že všichni křesťané jsou povoláni k odevzdání se? Neboť sám Pán řekl:
„Nepečujte o zítřejší den. Ví zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho
potřebujete. « (Matouš 6,32.34) Opět Písmo říká: »Na všech cestách svých snažuj
se jej poznávati, a On spravovati bude stezky tvé.“ (Přísloví 3,6) „Uval na
Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.“ (Přísloví 16,3) Opět v
knize Žalmů se praví: „Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, on
zajisté všecko spraví.“ (Žalm 37,5)
Pravé
odevzdání se musí zahrnout dva celé světy, dvě celé říše. Ve tvém životě musíš
odevzdat všechny vnější, praktické věci. Za druhé, musíš odevzdat všechny
vnitřní, duchovní věci. Musíš přijít k Pánu a tam se snažit všechny své
záležitosti odevzdat. Všechny tvé záležitosti přecházejí do ruky Boží.
Zapomínáš na sebe a od této chvíle myslíš pouze na Něho. Vytrváš-li v tom po
určitou dlouhou dobu, tvé srdce již nebude lpět na věcech, tvé srdce bude volné
a pokojné! Jak odevzdání se uskutečňovat? Uskutečňuješ je každý den, každou
hodinu, každou chvilku. Odevzdání se uskutečňuje tím, že tvá vůle se neustále
ztrácí ve vůli Boží tím, že ponoříš svou vůli do hlubin Jeho vůle, aby tam byla
navždy ztracena! A jak začneš? Musíš začít tím, že odmítneš každou náchylnost k
čemukoliv, jakmile tě napadne – bez ohledu na to, jak dobrá tato tvá náchylnost
je, a bez ohledu na to, jak užitečná se může jevit! Odevzdání se musí dosáhnout
bodu, kdy už ti na tobě nezáleží. Můžeš si být jist, že z takovéhoto postavení
vzejdou nádherné plody. Toto postavení tě nakonec přivede k nejkrásnějšímu
místu, jaké si dovedeme představit. Je to místo, kde tvá vůle se prolomí do
svobody od tebe a ty budeš zcela svoboden k tomu, aby ses připojil k vůli Boží!
Budeš toužit jen po tom, po čem touží On, tj. po čem toužil po celou věčnost.
Odevzdej se prostě tím, že vydáš sebe sama tomu, co chce Pán, ve všech věcech,
bez ohledu na to, oč jde, odkud to přichází a jak to zasáhne tvůj život.
Co je
odevzdání se? Je to zapomenout na svou minulost; znamená to žít budoucnost v
Jeho rukou; je to plné zasvěcení přítomnosti Pánu. Odevzdání se znamená
spokojit se s přítomnou chvílí, bez ohledu na to, co chvíle obnáší. Jsi
spokojen, neboť víš, že ať už tato chvíle zahrnuje cokoliv, kromě našich
hříchů, zahrnuje v tomto okamžiku Boží věčný plán pro tebe. Vždy budeš vědět,
že tato chvíle je absolutní a totální deklarací Jeho vůle pro tvůj život.
Pamatuj, nikdy nesmíš svalovat vinu na člověka. Bez ohledu na to, co se stane,
nebyl to člověk ani okolnosti. Musíš vše přijmout jako od Pána (ovšem s
výjimkou své vlastní hříšnosti). Poddávej se nejen tomu, co ti Pán činí, ale
poddávej tomu i svou reakci. Přeješ si vstoupit do hlubin Ježíše Krista? Přeješ-li
si vstoupit do tohoto hlubšího poznání Pána, musíš se snažit poznat nejen
hlubší modlitbu, ale také odevzdání se ve všech oblastech svého života. To
znamená rozšiřovat tento nový vztah, dokud nebude zahrnovat 24 hodin denně,
vztah úplné odevzdanosti Jemu. Začni se mu odevzdávat, aby tě Bůh vedl a jednal
s tebou. Učiň tak právě nyní. Odevzdej se mu a dovol, aby s tebou dělal právě
to, co se líbí Jemu – jak ve tvém vnitřním životě, kdy jej prožíváš, tak ve
tvém vnějším životě, kdy přijímáš všechny okolnosti jako od Něj.
