Izajáš
31:6 Navraťtež se k tomu (angl. Obraťte
se k Němu), od něhož hluboko zabředli synové Izraelští.
Obrácení,
(pokání), není nic víc, než odvrácení se od stvoření se záměrem navrátit se k
Bohu. Toto obrácení není dokonalé (i když je dobré a nezbytné k spasení), pokud
sestává pouze z odvrácení se od hříchu k milosti. Aby bylo ucelené, mělo by
začít z vnějšku dovnitř. V poslední
kapitole jsme pojednávali o tom, jak se vypořádat s vnějšími smysly. Dospěli
jsme k tomuto závěru: kdykoli shledáváš, že tvé tužby se roznítily, nejlépe své
smysly umrtvíš tichým ústupem do nitra k přítomnému Bohu. Budeš-li čelit svým
neklidným smyslům jakýmkoli jiným způsobem, jen je ještě více roznítíš.
Když se
dostáváš na tuto hlubší rovinu poznávání Pána, objevíš nakonec princip, který
nazvu zákonem směřování ke středu. Co mám tímto zákonem na mysli? Budeš-li
nadále udržovat svou duši hluboko v končinách svého nitra, odhalíš, že Bůh má
magnetickou přitažlivou sílu. Tvůj Bůh je jako magnet! Je v přirozenosti Pána,
že tě více a více přitahuje k sobě. Dále si všimni: když se pohybuješ ke
středu, Pán tě také pročišťuje ode všech věcí, které nejsou Jeho. To znázorňuje
příroda. Dívej se na oceán. Voda v oceánu se začíná vypařovat. Pára se pak
začne stoupat ke slunci. Když pára opouští zemi, je plná nečistot; avšak jak
stoupá vzhůru, stává se čistší a čistší. Co pára udělala? Pára neudělala nic.
Prostě zůstala pasivní. K pročištění došlo, když pára byla tažena vzhůru k
nebesům! Mezi tvou duší a těmi parami je jediný rozdíl. Zatímco pára může být
jen pasivní, ty máš výsadu dobrovolně spolupracovat s Pánem, když tě vnitřně
táhne k sobě samému. Je-li tvá duše jednou obrácena k Bohu – Bohu, který
přebývá v tvém duchu – zjistíš, že je snadné obracet se dovnitř. Čím déle se
budeš obracet dovnitř, tím těsněji se přiblížíš k Bohu a tím silněji k němu
přilneš. Samozřejmě, čím blíže jsi k Bohu přitahován, tím více jsi vzdálen od
aktivit svého přirozeného člověka. No dobře, přirozený člověk se tvému
vnitřnímu tažení k Bohu velmi protiví. Nicméně nakonec dojde k bodu, kdy budeš
v obrácení dovnitř ustálen. Od tohoto bodu bude pro tebe přirozené žít před
Pánem! Dříve ti bylo přirozené žít na povrchu své bytosti; nyní si zvykneš žít
ve středu své bytosti, kde bydlí tvůj Pán.
Dovol,
abych ti připomenula, že jsi jako páry stoupající k nebesům; nemusíš přemýšlet,
jak bys toto vše dokázal svým vlastním úsilím. Jediné, co můžeš udělat –
vlastně jediné, oč by ses měl snažit – je, aby ses vytrvale odpoutával od
vnějších věcí. Vytrvale se odvracej od vnějších věcí a vytrvale se obracej
dovnitř do svého ducha. Nemáš dělat téměř nic, ale toto jediné můžeš! Ano, této
míry spolupráce s Boží milostí jsi schopen. Nadto však již nemáš dělat nic,
pouze vytrvale patřit na svého Pána. Na počátku této výpravy ti to celé může
připadat poněkud obtížné; avšak buď ujištěn, že takovéto obracení se dovnitř se
ti stane velmi snadným. Půjdeš duchovně vpřed zcela nenásilně a přirozeně. Opět
pravím, je to tím, že Bůh má magnetickou přitažlivost. Je uvnitř tebe a stále
tě táhne k sobě. Tento princip můžeme vidět na přirozených živlech. Střed
čehokoli vždy vyvíjí velmi mocnou přitažlivou sílu. Tato skutečnost platí ještě
více v oblasti duchovní. Na jedné straně je tu přitažlivá moc centra tvé
bytosti; je mocná a neodolatelná. A na druhé straně je u každého člověka také
silná tendence opět se spojit se svým středem. Centrum nejen přitahuje předmět
z vnějšku dovnitř, ale předmět sám tíhne do centra! S tím, jak se stáváš
dokonalejším v Kristu, tato tendence k tomu být vtahován dovnitř k Pánu, se
stává silnější a aktivnější. Co by mohlo proces tíhnutí k centru zpomalit?
Pouze nějaká překážka stojící mezi předmětem vně (tebou) a vnitřním magnetem
(Kristem). Jakmile se cokoli obrátí ke svému středu, pohrne se to tam,
nebude-li v cestě překážka. Vezměme si například kámen. Upustíš kámen, co se stane?
Okamžitě padá k zemi, z níž kdysi vzešel. Kámen se vrací ke svému původnímu
zdroji. Totéž platí o ohni a vodě. Vždy se snaží vrátit ke svému centru. Tvá
duše, když se jednou začne obracet dovnitř, se dostává pod týž zákon tíhnutí k
centru. I ona postupně padá ke svému náležitému centru, jímž je Bůh. Duše
nepotřebuje žádnou jinou sílu, aby ji táhla, než tíhu lásky. Čím pasivnější a
pokojnější zůstáváš, tím rychleji jdeš směrem k Bohu. Čím jsi svobodnější od
svého vlastního úsilí a svých vlastních aktivit, tím rychleji jdeš ke svému
Pánu. Jak je to možné? Protože tu je božská energie, která tě táhne. Jestliže
této božské energii nestojí nic v cestě, má On úplnou svobodu k tomu, aby tě
táhl, jak se líbí Jemu. Ježíš Kristus je největším magnetem tvé duše, ale jen
tvé duše. Nepotáhne nečistoty ani nic, co s ní smísilo. Všechny takovéto
nečistoty brání tomu, aby se mohla plně projevit Jeho přitažlivá moc. Kdyby v
tvé duši nebyly žádné příměsi, ihned by pádila k všemocnému neodolatelnému Bohu
dovnitř, aby se v Něm ztratila. Avšak jsi-li obtížen mnoha materiálními statky
– nebo čímkoliv jiným – tato přitažlivost má značné překážky. Mnozí křesťané se
chopí části světa, nebo části sebe samých tak pevným sevřením, že za celý život
urazí k Centru cestu, kterou by urazil sotva hlemýžď.
Díky Bohu,
někdy ti tvůj Pán ze své bezmezné lásky násilně vyrazí to břemeno z ruky. Právě
tehdy si uvědomíš, jak velice tě to zdržovalo a jak ti to překáželo. Drahý
křesťane, jen všechno pusť! Jak? Prostě dej ruce od sebe; dej ruce od každého
člověka a každé věci. Ovšem, to je určitá oběť. Dokonce bychom to mohli nazvat
jakýmsi křižováním. Avšak užasneš, až zjistíš, že mezi tvou obětí a tvým
vzkříšením je tak malý prostor! Patří se, aby se duše stala tak zcela pasivní?
Z toho, co jsem řekla, někteří usuzují, že duše se má stát mrtvou – mrtvou jako
nějaký neživý předmět – dříve než v ní Bůh začne uskutečňovat svou vůli. Ve
skutečnosti pravda je pravý opak. Hlavním prvkem duše je vůle a duše musí mít
vůli stát se pasivní a nevměšující se, čekající výhradně na Boha. Cožpak nechápeš,
že tento stav absolutní pasivity, tato nečinnost a očekávání na Hospodina, je
právě nejvyšší aktivitou vůle? Naslouchej své duši, jak říká: „Chci, celou svou
bytostí, chci, aby byla dokonána Boží touha uvnitř mne. Chci být zde, ustávajíc
od vší své aktivity a vší své síly, tak aby Bůh naplnil svou touhu se mne plně
zmocnit.“ Když to duše učinila, vyvinula ve skutečnosti nejvyšší možný akt
vůle. Duše vykonala akci úplného vzdání se jiné vůli, vůli Boží!
Proto,
drahý čtenáři, věnuj veškerou svou pozornost tomu, aby ses naučil, jak se
obracet dovnitř a prodlévat ve svém duchu. Nenechej se znepokojovat, ani
odrazovat žádnými potížemi, na něž jsi snad až dosud narazil. Zanedlouho tě Bůh
zahrne milostí – a vše ti bude snadné. Připojila bych jen jedno napomenutí. Tvé
srdce ať věrně setrvává v pokorném odpoutávání od rozptylování a zaměstnávání
se vnějšími věcmi. Zvykni si neustále se vracet k Bohu, který je tvým centrem a
čiň tak s pokojnou a něžnou láskou.
