Na počátku své dobrodružné cesty k Pánu budou tvým hlavním problémem
pokušení a odvádění pozornosti. Buď zde velmi opatrný ve svém postoji vůči nim.
Pokusíš-li se bojovat proti těmto pokušením přímo, jen je tím posílíš; a v tomto
zápase bude tvá duše odtahována od důvěrného vztahu s Pánem. Jak vidíš,
jediným cílem tvé duše by vždy měl být úzký, důvěrný vztah ke Kristu. Proto jsi-li
pokoušen k hříchu nebo k vnějšímu rozptylování – bez ohledu na čas, místo a
provokaci – prostě se od toho hříchu odvrať. A jak se odvracíš, přibližuj se k Pánu.
Je to tak prosté. Co dělá dítě, když je něco vyděsí nebo uvede do zmatku?
Nezůstane tam stát a nebude se snažit proti tomu bojovat. Sotva se bude dívat na
něco, co ho děsí. Spíše se rychle uteče do náruče matky. Tam, v této náruči, je
bezpečné. Přesně tak by ses měl odvrátit od nebezpečí pokušení a utéci se ke
svému Bohu!
„Bůh jest uprostřed něho, nepohne se; přispěje jemu Bůh na pomoc hned v jitře.“
(Žalm 46,6)
Ty i já jsme velice slabí. I tehdy, když jsme na tom nejlépe, jsme velmi slabí.
Jestliže ve své slabosti začneš útočit na nepřátele, často nejen utrpíš zranění, ba
skončíš jako poražený. Je tu jiná cesta. V časech pokušení a rozptylování vírou
prostě zůstávej v přítomnosti Ježíše Krista. Zjistíš, že ihned se ti dostává síly. Z
toho David čerpal, o to se opíral:
„Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. Proto se
mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo.“ (Žalm 16:8)
A opět v Exodu se praví:
„Hospodin bojovati bude za vás a vy mlčeti budete.“ (Exodus 14,14)
