Budeš-li
věrně setrvávat v tom, čeho jsem se až dosud dotkla, s úžasem budeš prožívat,
jak se Pán bude postupně zmocňovat celé tvé bytosti. Ráda bych ti připomenula,
že tato kniha nebyla psána ke tvé zábavě. Ani nepředkládá nějakou metodu
modlitby. Účelem knihy je nabídnout cestu, na níž se tě Pán Ježíš může plně
zmocnit. Ovšem je pravda, že když se tě začne postupně zmocňovat, začneš se z
Jeho přítomnosti těšit. Shledáš, že pocit Jeho přítomnosti se ti bude stávat
zcela přirozeným. Jak modlitba, s níž jsi nejprve začal, tak vnímání
Jeho přítomnosti, které s touto modlitbou přichází, se ti nakonec stanou
normální součástí tvého každodenního života. V tvé duši se postupně rozšíří
nebývalý jas a pokoj. Celá tvá modlitba, vše, co prožíváš, začne vstupovat na
novou úroveň. Co je tou novou úrovní? Je to modlitba. Modlitba, která spočívá v
mlčení. A v tomto mlčení Bůh do tebe vlévá hlubokou niternou lásku. Tento
prožitek lásky naplní a prostoupí celou tvou bytost. Tento prožitek, toto
setkání nelze popsat. Chtěla bych jen říci, že tato láska, kterou Pán vlévá do
tvých hlubin, je počátkem nepopsatelné blaženosti. Kéž bych vám v této knížečce
mohla sdělit něco z těchto rovin nekonečného zakoušení Pána, které můžete mít,
zkušeností, které vycházejí se setkání s Bohem. Avšak musím vám připomenout, že
tato kniha byla napsána pro začátečníky. Věřím proto, že někdy v budoucnu vám
budu moci vyprávět o těchto hlubších zkušenostech. Ovšem jednu věc vám řeknu.
Když přicházíš k Pánu, postupně se uč se ztišit před Ním svou mysl. Jednou z
nejdůležitějších věcí je upustit od jakéhokoli vlastního snažení. Takto může
konat vše Bůh sám. Ústy žalmisty Hospodin mluvil:
„Upokojte se a vězte, že jsem já Bůh.“ (Žalm
46,11)
Tento verš
ti dává nahlédnout do tvé vlastní mysli. Přirozenost tvého já je taková, že s
potěšením lne k vlastnímu usilování, takže prostě nemůže věřit, že se děje něco
uvnitř v duchu. Dokud mysl nebude schopna cítit a chápat, odmítá věřit, že duch
něco zakouší. Důvodem, proč někdy nejsi schopen vnímat Boží konání v tobě, je
to, že toto dílo se uskutečňuje jen v říši ducha a nikoli v mysli. Někdy Bůh v
tobě koná velmi rychle a ty si ani neuvědomuješ, že konáš pokroky. Působení
Boží v tobě, které stále sílí a roste, pohlcuje skutky tvého já. Dovolte mi
ilustraci.
V noci
jasně svítí hvězdy, ale když začne vycházet slunce, postupně se ztrácejí. Ve
skutečnosti jsou pořád tam; nepřestaly svítit; avšak slunce je o tolik
jasnější, že hvězdy nevidíš. Totéž platí v duchovních věcech. Existuje silné a
všeobsáhlé světlo, které pohlcuje všechna menší světla tvé duše. Menší světla
tvé duše postupně blednou a nakonec pod mocným světlem Ducha mizejí. Aktivita
vlastního já již není schopna sebereflexe. Vlastní usilování je pohlcováno
působením Boha.
Někdy se
lidé ptají: „Což není takováto modlitba stavem netečnosti?“ Takovou otázku by
ani nepoložili, kdyby s touto modlitbou již měli zkušenost. Vyvineš-li určité
úsilí, abys tuto modlitbu prožil, abys měl tento hlubší prožitek Ježíše Krista,
budeš plný světla a budeš rozumět stavu své duše. Nikoli, duše není neaktivní –
ledaže by byla neproduktivní a chudobná – ale utišila se pro velkou hojnost.
Křesťan, který se zmocnil tohoto setkání, pochopí a uzná, že toto mlčení je bohaté,
plné a živé! Toto mlčení vychází ze sýpky hojnosti!
Nuže,
existuje dvojí ticho. Za prvé lidé, kteří nemají co říci, a za druhé ti, kteří
toho mají až příliš. V případě hlubšího setkání s Pánem platí to druhé. Ticho
vzchází z hojnosti, nikoli z nedostatku. Jedna věc je zemřít žízní; něco úplně
jiného je utopit se. Nicméně obojí působí voda. V jednom případě usmrcuje její
nedostatek, v druhém její přebytek. Tato zkušenost s Kristem má svůj počátek v
prosté modlitbě. Ovšem odtud jde postupně dál. Prohlubuje se, dokud plnost
milosti zcela nezastaví aktivitu vlastního já. Proto chápeš, že je nanejvýš
důležité, abys zůstával v co největší tichosti.
Mohu to
ilustrovat znovu? Novorozeně začíná sát mléko z matčina prsu pohybem svých rtů.
Avšak jakmile se mléko spustí, dítě prostě polyká, aniž by vyvíjelo jakékoli
další úsilí. Kdyby dítě v jakémkoli úsilí pokračovalo, zranilo by se, mléko by
rozlilo a kojení by muselo přestat. Toto je postoj modlitby. Musíš konat
stejně, zejména na začátku. Saj, i kdyby sebejemněji. Avšak když z tvého ducha
proudí do tvé duše Pán, s veškerou aktivitou přestaň. Jak začneš? Tím, že
začneš hýbat svými rty, tím, že roznítíš svou lásku k Pánu.
Jakmile
mléko Boží lásky volně proudí, utiš se – nedělej nic. Prostince a sladce čerpej
milost a lásku. Když milost, tento vjem Boží lásky, přestane proudit, je tu
opět čas rozněcovat svou lásku k Pánu. Jak? Přesně tak, jak to činí dítě,
pohybem rtů. Po celou tu dobu zůstávej velmi tichý. Jestliže přijdeš k Pánu
jiným způsobem, nebudeš moci nejlépe využít jeho milosti. Vidíš, Pán ti dal
zakusit svou přítomnost, aby tě vlákal do utišujícího prožitku lásky. Rozumí se
samo sebou, že Jeho přítomnost ti nebyla dána k tomu, abys v sobě rozněcoval
aktivitu svého já. Vraťme se k ilustraci kojení dítěte. Dejme tomu, že dítě se
napilo mléka bez jakéhokoli úsilí. Nu, co vy na to? Určitě uznáte, že sotvakdo
uvěří, že bychom mohli přijímat výživu takovýmto pasivním způsobem. A přece –
podívejte se na toho kojence: čím pokojněji se krmí, tím více prospívá. A tak
vám položím otázku: Co se stane s tím dítkem, až se nakrmí? Usne na matčině
hrudi. Stejně je tomu s naší duší. Když se křesťan utiší a upokojí v modlitbě,
často upadá do jakéhosi tajuplného spánku; anebo jinými slovy: duševní síly
jsou zcela v klidu. Právě zde, v tomto bodě, začneš být uváděn na ještě hlubší
úroveň. Nyní se křesťan přibližuje prožitku úplného odpočinutí před Pánem. Mysl
je v klidu; duše je v klidu; celá bytost dospěla k sladkému, tichému a
pokojnému klidu před Pánem. Nic jej neruší. Nejprve jej prožiješ pouze
příležitostně, ale nakonec tvá duše dospěje do tohoto stavu odpočinutí často.
Buď si jist: tvá duše bude přivedena do této zkušenosti bez nějakého úsilí, bez
nějakých potíží, aniž bys byl nějak šikovný. Potřebuješ jen jít s Pánem každý
den dál, očekávaje na Něho, že jej budeš zakoušet stále hlouběji.
Podívejme
se blíže na to, co bylo právě řečeno. Vnitřní život, to jest vnitřní život
ducha, není místem, které lze vzít útokem nebo násilím. Toto vnitřní
království, tato říše pokoje uvnitř tebe, je místem pokoje. Lze je dobýt jen
láskou. Půjdeš-li prostě cestou, kterou jsem ti až dosud ukazovala, budeš
přiveden až k tomuto tichému místu odpočinutí. A za tímto místem odpočinutí se
nachází další zkušenost – prožitek neustálé modlitby. Mluvíme-li o neustálé
modlitbě, mluvíme o modlitbě, která pochází zevnitř. Tam vyvěrá a odtud působí;
naplňuje a prostupuje celou tvou bytost. Ani toto není obtížné. Bůh vskutku
nežádá nic mimořádného. Naopak, prosté dětinské chování jej velmi potěšuje.
Řekla bych to dokonce takto: nejvyšší duchovní úspěchy jsou ve skutečnosti ty,
které byly dosaženy nejsnáze. Nejdůležitější věci jsou nejméně těžké! Opět si
to můžeme ukázat na obraze z přírody. Dejme tomu, že se chceš dostat k moři.
Jak se tam dostaneš? Nemusíš dělat nic, jen nasednout na loď na řece. Nakonec
se bez potíží dostaneš k moři, bez jakéhokoliv vlastního usilování. Nuže, chtěl
bys k Bohu? Pak se vrať k myšlenkám, které jsme předložili na začátku této
knížky. Jdi po této sladké a prosté stezce. Jdi po ní dál a nakonec dorazíš k
vytouženému cíli. Dorazíš k Bohu rychlostí, jakou sis nedokázal představit.
Nuže, čeho se nedostává? Ničeho! Potřebuješ se o to pouze pokusit. Vynaložíš-li
toto počáteční úsilí, shledáš, že co jsem řekla, zdaleka nemůže vystihnout to,
co ten objev, který je teprve před tebou. Tvůj prožitek s Ježíšem Kristem tě
zanese nekonečně dál, dokonce za tuto úroveň. Čeho by ses tedy bál? Drahé Boží
dítě, proč se hned nevrhneš do náruče Lásky? Ty ruce na kříži rozepjal jen
proto, aby tě mohl obejmout. Řekni mi, co snad riskuješ, když se zcela vzdáš
Jemu? Pán tě neoklame. Ó nikoli, chce ti jen udělit větší hojnost, než sis
vůbec představoval. Avšak ti, kteří očekávají, že všechny tyto věci získají od
Pána vlastním úsilím, uslyší Pánovo pokárání:
„Znavila
ses množstvím svých cest, a neřeklas: , Nemá to význam.“ (Izaiáš 57,10)
