Drahý
čtenáři, v této knize nacházíme vysvětlení pro hloubku moravských bratří,
skupiny křesťanů, kteří prožili vylití Ducha svatého, jak to čteme v 2.
kapitole Skutků, a pak šli kázat evangelium do celého světa – Zinzendorfa a
moravské bratry kniha hluboce zasáhla. Za Staré smlouvy se člověk setkával s
Bohem ve stánku úmluvy, tu postupně vcházel stále hlouběji do Boží přítomnosti.
Ve svatyni svatých se Boží sláva projevovala nejmocněji. Než do ní člověk
vstoupil, musel projít kolem pěti sloupů. Co jsou tyto sloupy? Písmo mluví o
Jakubovi, Petrovi a Janovi jako o sloupech (Galatským 2,9). A dále, »kdo
zvítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha...« (Zjevení 3,12). Madame
Guyon je jedním ze sloupů v Božím chrámě. Být sloupem v chrámě Boha, znamená
neustále zůstávat v Boží přítomnosti, chodit s Bohem neustále.
Jeanne
Guyon o své knize, o tom, jaký měla vliv ve své době, vypráví ve své
Autobiografii:
»Doktor…
byl ochoten otevřít své srdce. Náš Pán mi pro něj dal vše, co nezbytně
potřeboval… Mohl ke mně přivést všechny své společníky, mnichy – a Pán se jich
všech zmocnil. Měl takové problémy, že nedokázal číst, studovat, modlit se, ani
plnit své povinnosti. Přivedl ho ke mně jeho společník. Chvíli jsme rozmlouvali
– a Pán mi odkryl příčinu jeho problému i východisko. Řekla jsem mu to – a on
začal praktikovat modlitbu ze srdce. Pán ho najednou podivuhodně proměnil a
velice obdaroval. Oba mužové, i když pokročilého věku, se potom pokorně
podřídili praxi modlitby podle knihy, k níž mne Pán inspiroval. Vzali z toho
takový užitek, že jeden mi řekl:“Stal se ze mne úplně nový člověk. Před tím
jsem se nemohl modlit, ale teď se můžu modlit, kdy jen chci. Snadno, s mnohým
ovocem a úplně jinak prožívám Boží přítomnost.“
Ten druhý
mi řekl:“Jsem mnichem už čtyřicet let a popravdě mohu říci, že jsem nevěděl,
jak se mám modlit; Boha jsem nikdy neprožil tak, jako když jsem začal číst tuto
malou knížku.“
Sestra z
jednoho kláštera byla již osm let v hluboké melancholii a nikdo jí nedokázal
pomoci. Její představená jí to ještě zhoršila nesprávnou léčbou. Nikdy jsem v
klášteře nebyla, neboť jsem na taková místa nechodila, leda by pro mne někdo
poslal. Měla jsem za to, že by nebylo správné se vnucovat, ale nechala jsem se
vést Prozřetelností. Byla jsem velmi překvapena, když jednou v osm večer pro
mne přišel kdosi z převorství. Jedna sestra byla na tom tak zle, že už neviděla
žádné východisko a tak vzala nůž v úmyslu vzít si život. Vypadl jí z ruky, a
osoba, která ji přišla navštívit, jí poradila, aby si promluvila se mnou. Náš
Pán mi dal nejprve poznat, oč tu jde a žádal po ní, aby se Mu vzdala a
nevzpírala se, jak ji to po osm let učili. Byla jsem nástrojem, kterého si Bůh
použil, aby ji přitáhl do takového odevzdání se, že rázem vstoupila do
předpokoje ráje. Všechny její bolesti a problémy ihned zmizely a nikdy se už
nevrátily. Vykonala z celého domu nejvíc práce. Změna byla tak pronikavá, že ji
obdivovala celá obec. Náš Pán jí dal velký dar modlitby a stálé přítomnosti a
schopnosti a pohotovosti pro všechno…
Bůh mne
zejména pohnul k četbě Písem svatých. Když jsem začala, vybídl mne, abych
začala psát – okamžitě mi byla zjevena celá pasáž. Hned jsem ji napsala a
pokračovala dál neuvěřitelnou rychlostí. Pán na mne vylil světlo… odhalil
skryté poklady moudrosti a poznání, o nichž jsem neměla ani tušení. Než jsem
začala psát, ani jsem nevěděla, co budu psát. A z toho, co jsem napsala, jsem
si nic nepamatovala. Když jsem mluvila s lidmi, Pán mi pro ně dával vše
potřebné, aniž bych cokoliv studovala nebo rozvažovala… Psala jsem úžasnou
rychlostí, neboť ruka stěží stačila psát, co Duch diktoval. Po celou tu dobu
jsem nepoužila jinou knihu než samotnou Bibli. Opisovatel, ať se snažil
sebevíc, nedokázal za pět dní opsat, co jsem napsala sama během jediné noci… Ve
dne jsem stěží měla čas na jídlo pro množství lidí, kteří přicházeli a tlačili
se ke mně…
Navštívil
mne vládní poradce, Boží služebník. Na mém stole našel traktát o modlitbě.
Chtěl, abych mu jej půjčila. Přečetl si jej a velmi se mu líbil. Půjčil jej
několika přátelům, o nichž si myslel, že jim může posloužit. Všichni chtěli
kopii. Proto se rozhodl, že jej dá vytisknout. Získal patřičné schválení a
začalo se tisknout. Požádali mne, abych napsala předmluvu, což jsem učinila.
Tak byla ta malá kniha na světě. Od té doby vyšlo pět nebo šest vydání – a náš
Pán ji provázel velkým požehnáním. Ti dobří mnichové si vzali patnáct set kusů…
Za toto
vítězství se ďábel proti mně rozlítil. To vše mne netrápilo. Ať se proti mně
zvedne jakékoli pronásledování, vím, že vše poslouží k slávě mého Boha… Od té
doby jsem v skrytu toužila cele se odevzdat Bohu a být Mu k dispozici, ať se
stane cokoliv. Řekla jsem: „Co bys ode mne požádal, abych ti ochotně
neobětovala? Ó, neobcházej mne.“ Kříž a utrpení mi byly představeny v hrozivých
barvách, ale to mně neodradilo. Ochotně jsem se podřídila a zdálo se, že náš
Pán mou oběť přijal. Ve své prozíravosti mi dával dost příležitostí, aby si mně
vyzkoušel…
Nemohla
jsem vyslovit modlitby, kterými jsem se modlívala. Jakmile jsem otevřela rty a
chtěla se modlit, mocně mne uchvátila Boží láska. Byla jsem pohlcena v hlubokém
ztišení a nepopsatelném pokoji. Znovu a znovu jsem se pokoušela začít, ale
nešlo to. Nikdy předtím jsem o takovém stavu neslyšela. Nevěděla jsem, co mám
dělat. Moje neschopnost rostla, protože má láska k Pánu vzrůstala, byla
silnější, prudší až strhující. Aniž bych ze sebe vypravila jediné slůvko, byla
ve mně vytvořena stálá modlitba. Zdálo se mi, že je to modlitba samého našeho
Pána Ježíše Krista, modlitba Slova, která se děje… skrze Ducha. Podle sv.
Pavla, Duch prosí za nás, za to, co je dobré, dokonalé a podle vůle Boží‘.
(Římanům 8,26-27)
V této
nezvyklé mdlobě, která trvala více než šest měsíců, mě Pán krok za krokem učil,
že mezi dušemi, které jsou cele Jeho, existuje jiný způsob modlitby než
mluvení. Tys mi dalo pochopit, ó božské Slovo, že tak, jak Ty vždy mluvíš a
působíš v duši, ačkoli se tam zjevuješ v hluboké tichosti, rozmlouváš i ve
svých stvořeních: v nevýslovné tichosti. Právě tehdy jsem uslyšela jazyk, který
mi nebyl známý. Když otec La Combe vstoupil, postupně mi došlo, že už nemohu
mluvit. V mé duši vznikla stejná tichost i vůči němu. Pochopila jsem, že člověk
se v tomto životě může naučit jazyku andělů. To mi chtěl Bůh ukázat. Byla jsem
postupně zmenšena k tomu, abych k La Combemu mluvila pouze v tichosti. Potom
jsme porozuměli jeden druhému v Bohu, způsobem tak nevyslovitelným a božským.
Jemu i mně to připadalo jako nová země...
Bůh nás
prosytil sebou samým, a bylo to tak čisté a sladké, že v této hluboké tichosti
jsme strávili celé hodiny…
Dal mi vidět, jak ďábel rozpoutá tvrdé pronásledování
proti modlitbě...«
Když
Mojžíš, předstoupil před Faraóna, byla mu dána dvě nadpřirozená znamení od
Boha, hůl se proměnila v hada a jeho ruka zbělela malomocenstvím a potom se
opět vrátila do původního stavu. Faraónovi kněží udělali to stejné, i když
Mojžíšův had pozřel jejich hada. Je zde symbolicky řečeno, že satan NAPODOBUJE
BOŽÍ VĚCI! Nikdy však nedokáže napodobit v takové míře, jako jsou Boží věci a
Boží zázraky. Různé okultní praxe, meditace, což je vyprazdňování mysli, New Age,
atd. to vše je pouze satanova NAPODOBENINA
ORIGINÁLU! Křesťan upíná svou pozornost na OSOBNÍHO Ježíše Krista který je v
něm. Napodobenina hledí a soustřeďuje svou pozornost sama na sebe, a sebe
nazývá falešně Kristem. Napodobenina může vypadat k nerozeznání od originálu,
ale ten člověk, který drží ve své ruce po delší dobu originál, rozpozná
napodobeninu.
Marek
8:34 „Chce-li někdo jít za mnou, ať
zapře sám sebe a vezme svůj kříž a následuje mne.“
Žalmy
62:6 „VŽDY předce měj se K BOHU
MLČELIVĚ, DUŠE MÁ, nebo od něho jest očekávání mé.“
Žalmy
46:10 „ZTIŠ SE A POZNEJ, že Já jsem
Bůh.“ KJV (Tímto způsobem k nám přichází poznání Boha.)
Matouš
11:29 „ Vezměte mé jho na sebe a UČTE SE ODE MNE, NEBOŤ JSEM TICHÝ A POKORNÝ V
SRDCI; a naleznete odpočinutí svým duším.“ (KMS)
2
Korintským 13:5 „Neznáte snad sami sebe,
že JE VE VÁS JEŽÍŠ KRISTUS?“ (Ježíš Kristus skrze Ducha Svatého přebývá v
Křesťanech OSOBNĚ)
1 Petrův
5:7 „Uvrhněte všechnu svou starost na
něj, neboť on se stará o vás.“
Židům
4:10 „Vždyť ten, KDO VSTOUPIL DO JEHO
ODPOČINKU, ODPOČINUL OD SVÝCH SKUTKŮ, tak jako i Bůh odpočinul od svých.“
Židum
4:11 „VYNASNAŽME SE TEDY VSTOUPIT DO
TOHO ODPOČINKU…“
Izajáš
26:9 „Duše má touží po tobě v noci,
nýbrž i DUCHEM SVÝM VE MNĚ ráno tě hledám“.
Bůh sám je
tímto pokojem (Soudců 6:24 „Hospodin je pokoj." ECP), tímto odpočinkem,
samozřejmě že tento způsob modlitby popsaný v této knížečce není jediným druhem
modlitby. Ale je základem či zdrojem různých druhů modliteb. Efezským 6:18 KAŽDOU MODLITBOU A PROSBOU SE V KAŽDÝ ČAS
MODLETE DUCHEM…
Březen
2007 bratr: L. Z.
