Ve čtvrté
kapitole jsme se dotkli duchovních »údobí sucha«. Pustíš-li se do duchovních
oblastí, jak bylo popsáno v těchto prvních kapitolách, musíš si uvědomit, že tě
čekají časy vyprahlosti. Bude tedy moudré, budeme-li v tomto tématu chviličku
pokračovat. Drahý čtenáři, musíš si uvědomit, že Bůh má jen jednu touhu.
Zajisté nebudeš moci pochopit období vyprahlosti, dokud nepochopíš, po čem On
touží. Jeho touhou je darovat sebe duši, která Ho skutečně miluje a která Ho
vážně hledá. A přesto je pravda, že tento Bůh, který tak touží tobě se darovat,
se často bude před tebou skrývat – před tebou, který jej tak hledáš! Proč by to
Bůh dělal? Drahý Boží svatý, musíš se naučit cestám svého Pána. Tvůj Bůh je
Bůh, který se často skrývá. Skrývá se z jistého důvodu. Proč? Chce tě vytrhnout
z duchovní lenosti. Účelem Jeho odtahování se od tebe je přimět tě, abys jej
stíhal. Pán Ježíš se všude rozhlíží po těch křesťanech, kteří zůstanou věrní a
milující, i když On sám se od nich bude odtahovat. Jestliže Pán takovou věrnou duši
najde, pak až se vrátí, věrnost svého dítěte odmění. Rozlije na takového
věrného hojnost dobrot a hebkých doteků.
Tu musíš
tedy cosi pochopit. Budeš mít období duchovní vyprahlosti. To je součást Pánovy
cesty. Avšak to není samo o sobě účelem. Důležitou otázkou je, co v době
duchovní vyprahlosti uděláš? Zde se musíš naučit něco o svých přirozených
sklonech. V období vyprahlosti bude přirozené, že se budeš snažit Pánu
prokázat, že ho miluješ. V období duchovní vyprahlosti zjistíš, že se budeš
snažit Pánu prokázat svou věrnost; budeš tak činit ze své síly. Aniž si to
budeš uvědomovat, budeš doufat, že tímto vlastním úsilím ho přesvědčíš, aby se
vrátil rychleji. Nikoli, drahý křesťane, to není správná odpověď v období
vyprahlosti. Co tedy učiníš? Musíš očekávat svého Milovaného s trpělivou
láskou, dokud se nevrátí. K této lásce připoj sebezapření a pokoření! I kdyby
se ti Pán skryl, zůstávej stále před Ním. Tam před Ním, vylij na Něj svou
lásku, čiň tak vroucně z celého srdce, a ráda bych dodala, přece vždy v pokoji.
Věnuj mu čas a buď s Ním ve vzývání a uctivém mlčení. Budeš-li na Pána takto
čekat, prokážeš mu, že hledáš jen Jeho samého. Hle, takto mu prokážeš, že k
lásce k Němu tě nevede sobecké potěšení, které čerpáš z Jeho přítomnosti.
Prokážeš, že tvou pohnutkou není potěšení z prožitku, ale tvá láska. O
takovýchto obdobích mluví verš z Apokryfů: „Nebuď netrpělivý v dobách
vyprahlosti a temnoty, dovol Bohu, aby ti své potěšení odňal či s ním prodlel;
přibliž se k Němu a očekávej na Něj trpělivě, aby tvůj život mohl být vyvýšen a
obnoven.“ A tak, drahé děti Boží, v dobách vyprahlosti buďte na modlitbách
trpělivé. Dovolte, abych vám položila otázku. Co kdyby Pán na vás seslal,
abyste celý svůj život trávili čekáním na Jeho návrat? Jak byste se zachovali, kdyby
vám Pán vyměřil takovýto úděl do konce života? Co byste dělali? Udělejte toto.
Očekávejte na Něj v duchu pokory, v duchu odevzdání, upokojte se a smiřte se.
Věnuj čas té nádherné modlitbě, o níž jsem se zmínila ve 4. kapitole. Přijď
před Něj tiše a pokojně, připomínaje si Jeho přítomnosti, třebaže ti snad Jeho
přítomnost uniká. Když tak budeš činit, připoj úpěnlivé prosby žalné a teskné
lásky a toužebné projevy po návratu toho, který tě miluje. Ráda bych tě
ujistila, že zachováš-li se takto, velmi tím potěšíš Boží srdce. Takový postoj
jej nejspíše přiměje, aby se k tobě vrátil.
