Poslední
kapitolu jsme uzavřeli tím, že věřící si zcela zamiloval Pána, nebude ani
toužit po něčem, co by mohlo objekt jeho lásky urazit. Půjdu ještě dál:
odevzdáním se, jen odevzdáním můžeme dosáhnout úplného vítězství v podrobení
svých smyslů a tužeb. Proč je tomu tak? Důvod je zcela zřejmý. Nejprve musíš
porozumět fungování nejvnitřnějších částí své
bytosti. Odkud čerpá tvých pět smyslů život a energii? Ze tvé duše. Život a
energii tvými pěti smyslům dává duše. A probudí-li se tvé smysly, opět budou
stimulovat tvé tužby. Jak můžeme mluvit o úplném vítězství nad pěti smysly a
nad vášněmi a touhou, které jsou skrze tyto smysly vyvolány? Kdyby tvé tělo
bylo mrtvé, nemohl bys nic cítit a zajisté bys neměl žádnou touhu. Pročpak?
Proč by tělo nemělo žádnou touhu? Protože by bylo odděleno od duše. A tak mi
dovolte, abych opakovala: tvé city a smysly čerpají sílu z duše. Křesťané se
snažili překonat své touhy a zkoušeli to mnoha způsoby. Snad nejběžnějším
metodou byla kázeň a sebezapírání těla. Avšak ať už je tvé sebezapírání
sebepřísnější, nikdy zcela nepřemůže tvé smysly. Nikoli, tělesné sebezapírání
není odpovědí! I když se zdá, že fungovalo, sebezápor pouze vypůsobil, že se
změnil vnější projev těchto tužeb.
Zabýváš-li
se vnějšími projevy, ve skutečnosti vzdaluješ svou duši daleko od svého ducha.
Čím více se tvá duše koncentruje na tyto vnější věci, tím více se vzdaluje od
svého centra a od svého místa odpočinku. Výsledkem takového sebezáporu je pravý
opak toho, co jsi hledal. Žel, právě toto se vždy stává věřícímu, když žije
svůj život napovrchu. Jestliže se zdržuješ u tužeb své vnější přirozenosti – a
věnuješ jim pozornost – pak i ony se stávají více a více aktivními. Místo, aby
byly podrobeny, nabývají stále větší moci. Z toho všeho můžeme vyvodit, že i
když sebezápor vskutku může oslabit tělo, nikdy nemůže odebrat i sebemenší
cítění. V čem je tedy tvá naděje? Je jen jedna jediná cesta, jak přemoci smysly
– a to je cesta vnitřní obnovy. Nebo jinými slovy, jedinou cestou, jak přemoci
svých pět smyslů, je zcela obrátit svou duši dovnitř, ke svému duchu, aby se
tam chopila přítomného Boha. Tvá duše musí obrátit veškerou svou pozornost a
síly dovnitř, nikoli navenek! Dovnitř ke Kristu, nikoli ven ke smyslům. Je-li
tvá duše obrácena dovnitř, vskutku se odděluje od tvých vnějších smyslů; a
jakmile jsou tvé smysly odděleny od tvé duše, již jim nevěnuješ pozornost.
Zdroj, který jim dodával život, je odřezán. Stávají se bezmocnými. Nyní
sledujme dráhu duše. V tomto bodě se tvá duše naučila obracet se dovnitř a
přibližovat se do přítomnosti Boží. Duše je stále více oddělována od tvého já.
Můžeš zakoušet, že jsi mocně tažen dovnitř – abys hledal Boha ve svém duchu – a
zjistíš, že tvůj vnější člověk se stává velmi slabým. V případě že je tohle
tažení dovnitř milosti Boží u někoho velmi silné, upadají tito lidé i do mdlob.
Tvým hlavním zájmem tedy je přítomnost Ježíše Krista. Tvá pozornost, je
soustředěna na to, abys stále přebýval u Boha, který je uvnitř. Pak, aniž bys
zvlášť myslel na sebezapírání nebo „odkládání skutků těla“, Bůh tě povede k
tomu, abys zakoušel přirozené podrobení těla! Můžeš si být jist: křesťan, který
se upřímně odevzdal Pánu, brzy objeví, že se také chopil Boha, který si
neodpočine, dokud si nepodrobí vše! Tvůj Pán usmrtí vše, co ve tvém životě
zbývá k usmrcení.
Co se tedy
od tebe žádá? Jen to, abys zůstal stálý v tom, abys věnoval svou nejvyšší
pozornost Bohu. On učiní vše dokonale. Pravda je, že ne každý je schopen
přísného vnějšího sebezapírání, ale každý je schopen obrátit se dovnitř a cele
se vzdát Bohu. Je pravda, že to, co vidíš a slyšíš, neustále živí tvou
zaměstnanou představivost novými podněty. Ty udržují tvé myšlenky ve stavu
neustálého těkání z jednoho předmětu na druhý. Proto je na místě, abys to, co
vidíš a slyšíš, podroboval kázni. Avšak upokoj se; Bůh tě tomu všemu vyučí.
Potřebuješ jen následovat Jeho Ducha. Budeš-li postupovat, jak jsem zde
popsala, dostane se ti dvojího velkého užitku. Nejprve odpoutáním se od
vnějších předmětů se budeš stále více přibližovat Bohu. Čím blíže jsi Bohu, tím
více přijímáš z jeho charakteru. Čím více přijímáš z jeho charakteru, tím více
budeš čerpat z Jeho všezachovávající síly. Za druhé, čím více se přiblížíš k
Bohu, tím více jsi vzdálen hříchu. Tak vidíš, prostým obrácením se dovnitř ke svému
duchu si začínáš zvykat být blízko Pánu a daleko ode všeho ostatního.
