Když se blížíme k závěru této knížky, ráda bych křesťanským pracovníkům, kteří
mají na starosti nově obrácené, adresovala slovo napomenutí. Zvažme současnou
situaci. Všude se křesťané snaží obrátit ztracené k Ježíši Kristu. Jak to nejlépe
udělat? A když už se lidé obrátí, jak nejlépe jim pomoci, aby dosáhli dokonalosti v
Kristu? Ke ztraceným se můžeme dostat pouze cestou srdce. Kdyby nově obrácení
byli ihned uvedeni do pravé modlitby a k pravému vnitřnímu prožívání Krista,
viděli bychom, jak nesčetné řady obrácených jdou dál a stávají se pravými
učedníky. Na druhé straně vidíme, že současný způsob, kdy se křesťanští
pracovníci u nově obrácených zabývají pouze vnějšími věcmi, přináší nemnohé
ovoce. Nakládání břemen na nové křesťany nesčetnými pravidly a všelijakými
předpisy jim nepomáhá v růstu do Krista. Co by se mělo činit: nový křesťan má být
veden k Bohu. Jak? Tím, že se učí obracet se dovnitř k Ježíši Kristu a dávat celé své
srdce Pánu. Patříš-li k těm, kteří mají na starosti nové věřící, veď je k pravému
vnitřnímu poznání Ježíše Krista. Ó, jak by to životy těchto nových křesťanů
změnilo! Uvaž, jaké výsledky by to přineslo! Viděli bychom prostého rolníka, jak
oře své pole a tráví dny v požehnání Boží přítomnosti. Pastýř bdící nad svými
stády by měl tutéž odevzdanou lásku k Pánu, jakou se vyznačovali ranní křesťané.
Dělník v továrně při své práci by byl obnovován silou ve svém vnitřním člověku.
Viděli bychom, jak všichni tito lidé odkládají ze svého života hříchy; ze všech by se
stali duchovní mužové a ženy, jejichž srdce by bylo zaměřeno k poznávání a
prožívání Ježíše Krista. Pro nového křesťana – vlastně pro nás všechny – máme-li
jít v Kristu dopředu, je nanejvýš důležité srdce. Jakmile si Bůh získá srdce, vše
ostatní se nakonec postará samo o sebe. Proto Pán požaduje především srdce.
Drahý čtenáři, jedině Pán tím, že získává tvé srdce, může odstranit všechny tvé
hříchy, jiné cesty není. Kdyby získal srdce, Ježíš Kristus by vládl v pokoji a celá
církev by byla obnovena. Vlastně se zabýváme právě tou věcí, která způsobila, že
prvotní církev ztratila svůj život a krásu. Byla to ztráta hlubokého vnitřního
duchovního vztahu ke Kristu. A obráceně, církev by mohla být brzy obnovena,
kdyby byl obnoven tento vztah!
To není vše. Právě nyní křesťanské vůdce zcela pohlcuje obava, že lid Páně upadne
do nějakého doktrinálního bludu. Ó, když křesťané věří v Ježíše Krista a přibližují
se k Němu, sotva hrozí nebezpečí, že by se něco takového mohlo stát! Je jisté, že
když se křesťan odvrátí od Pána, může diskutovat o učení a hádat se celý den, ale
nic mu to nepomůže! Nekonečné diskuse přinášejí pouze ještě větší zmatek.
Tento věřící potřebuje, aby jej někdo nasměroval k prosté víře v Ježíše Krista, k
tomu, aby se obrátil dovnitř k Němu. Kdyby se takový člověk našel, byl by tento
věřící brzy přiveden zpět k Bohu! Jak nezměrnou škodu utrpěli noví křesťané –
vlastně většina křesťanů – tím, že ztratili vnitřní duchovní vztah k Ježíši Kristu.
Vy, kteří máte autoritu nad mladými věřícími, budete jednoho dne muset vydávat
před Pánem počet z těch, kteří vám byli svěřeni. Budete muset vydat počet z toho,
že jste sami neobjevili tento skrytý poklad – tento vnitřní vztah ke Kristu – a
budete také činěni zodpovědnými za to, že jste tento poklad nedali těm, kdo byli
svěřeni vaší péči. Ani toho se dne nebudete moci vymlouvat, že toto chození s
Pánem bylo riskantní anebo že prostí nevzdělaní lidé nebyli schopni duchovním
věcem porozumět. Písmo takovéto domněnky prostě neopravňuje. A co rizika
chození s Pánem? Jsou nějaká? Jaké riziko může být v chození po jediné správné
cestě: v Ježíši Kristu? Jaké nebezpečí je v tom, když se úplně vydáš Pánu Ježíši a
upřeš svou pozornost trvale na Něho? Může ti uškodit, když veškerou svou
důvěru složíš v Jeho milost a budeš milovat jen a jen Jeho čistě se vší láskou a
zanícením, jehož je tvé srdce schopno? Pokud jde o ty prosté a neučené, není
pravda, že vnitřního vztahu ke Kristu nejsou schopni. Opak je pravdou. Ve
skutečnosti se k tomu hodí lépe.
„Pán miluje ty, kteří chodí v prostotě (jednoduchosti).“ (Přísloví 12: 22)
Jejich pokora, jejich prostá důvěra a jejich poslušnost Bohu jim usnadňují obrátit
se do nitra a následovat Pánova Ducha. Jsou kvalifikovanější než většina! Hleďte,
tito prostí věřící si nezvykli věci rozebírat; nemají zvyk o všem diskutovat; a
snadno se vzdávají vlastních názorů. Ano, mají velké mezery ve vzdělání a
náboženské výchově; proto jsou volnější a snáze se nechávají vést Duchem. Jiní
lidé – obdarovanější, vzdělanější, zběhlí v teologii – jsou sevřeni, ba dokonce
zaslepeni svým duchovním blahobytem! Takovýto člověk velmi často vnitřnímu
pomazání a vedení Pánova Ducha klade větší odpor. Žalmista nám říká:
„Prostému Bůh dává rozumnost“ (Žalm 119,130)
Dále nás Písmo ujišťuje, že Bůh se rád dává těm, kteří Ho potřebují.
„Hospodin chrání prosté. Znuzen jsem byl; a spomohl mi.“ (Žalm 116,6)
Máš-li na starosti nové věřící, měj se na pozoru, abys jim nebránil přijít k Ježíši
Kristu. Pamatuj, že svým prvním učedníkům řekl: „Nechte dítek a nebraňte jim
jíti ke mně; neboť takových je království nebeské.“ (Matouš 19,14) (Ježíš Kristus
učinil tento výrok, protože učedníci se pokusili zabránit dětem přijít ke Kristu.)
Člověk se celé věky snaží uzdravovat pomocí nějakého léku pro vnější tělo,
zatímco nemoc vlastně vězí hluboko uvnitř. Proč navzdory takovému úsilí
zůstávají obrácení lidé v podstatě nezměněni? Je to proto, že ti, kteří jsou nad
nimi, se zabývali pouze vnějšími záležitostmi jejich života. Je tu lepší cesta: Jdi
přímo k srdci!
Stanovovat pravidla a snaha změnit vnější chování nevyprodukuje dílo, které v
životě křesťana vytrvá. Kde je tedy odpověď? Dejte nově obrácenému klíč k jeho
duchu, k vnitřním částem jeho bytosti! Předejte mu nejprve toto tajemství a
objevíte, že jeho vnější život se bude proměňovat přirozeně a snadno. Je velmi
snadné tohoto všeho dosáhnout. Jak? Prostě věřícího učte hledat Boha uvnitř v
jeho srdci. Ukažte tomuto novému křesťanu, že může upřít svou mysl na Ježíše
Krista a vrátit se k Němu, kdykoli se od Něj zatoulá. Dále mu ukaž, že má vykonat
vše a strpět vše s jediným cílem zalíbit se Bohu. Jaký to rozdíl! Nově obrácený
bude veden k Ježíši Kristu. Objeví, že Pán Ježíš je zdrojem veškeré milosti; a uvidí,
že v Něm je vše potřebné k životu a pobožnosti. Ty, správce lidských duší,
naléhavě tě prosím, abys tyto mladé vedl právě touto cestou. Proč? Protože touto
cestou je Ježíš Kristus. Neprosím tě já, ale prosí tě sám Kristus svou vlastní krví,
kterou prolil za tyto věřící:
„Mluvte k srdci Jeruzaléma.“ (Izaiáš 40,2)
Kazatelé Jeho Slova! Rozdělovatelé jeho milosti! Služebníci Jeho života! Vy
musíte zřizovat Jeho království. Abyste zřídili toto království, učiňte Jej Vládcem
nad srdcem. Chtěla bych znovu zdůraznit: klíčem je srdce. Jen srdce se může
protivit Jeho svrchovanosti. A naopak, když získáme srdce, věřící svým životem
Pánovu svrchovanost vyznává a vysoce ctí.
„Vzdejte slávu svatosti Boží, a On se stane vaším posvěcením.“ (Izaiáš 8,13)
Učte je této prosté zkušenosti, této modlitbě srdce. Neučte je metodám; neučte je
nějakému povznesenému způsobu modlitby. Učte modlitbě Ducha Božího, nikoli
lidskému výmyslu.
Všimněte si dobře! Vy, kteří učíte věřící modlit se vyumělkovanými formami a
nesmyslným opakováním! Vy vlastně vytváříte hlavní problém nových křesťanů.
Tím nejlepším, co měli otcové, byly děti svedeny. Nový věřící si příliš uvědomoval
styl modlitby, příliš se zabýval tím, jak se modlí. A dále, byl vyučován jazyku příliš
přečištěnému a příliš povznesenému. Prostá cesta k Bohu byla skryta. Jsi křesťan,
dosud málo obeznámený s Kristem? Pak jdi, ubohé dítě, ke svému milujícímu
Otci. Mluv k Němu upřímně svými vlastními slovy. Bez ohledu na to, jak jsou tato
slova neotesaná a prostá, Jemu neotesaná a prostá nejsou! Snad ti tvá slova
budou připadat nejasná a zmatená. Snad jsi někdy v Jeho přítomnosti tak naplněn
láskou a jat bázní, že nevíš, jak mluvit. To je v pořádku! Tvůj Otec je daleko více
potěšen těmito slovy – slovy, která se vylévají ze srdce naplněného láskou – než
strojenými dokonale znějícími slovy, která jsou suchá a bez života. Prosté
nepředstírané city lásky znamenají pro Něj nekonečně více než slova jakéhokoli
jazyka. Z jakéhosi důvodu se lidé snaží milovat Pána určitými formami a pravidly.
Cožpak nevidíte, že právě těmito formami a pravidly jste se připravili o tolik
lásky? Jak zbytečné je učit umění milovat!
Jazyk lásky je člověku, který nemiluje, zvláštní a nepřirozený. Ó, je však dokonale
přirozený tomu, kdo miluje. A jak Ho máš milovat ty? Je úžasné a potěšující vidět,
že právě nejprostší křesťané se ve vnitřním vztahu s Ježíšem Kristem dostávají
nejdále! Proč? Protože Duch Boží jednoduše nepotřebuje naši fasádu! Ten
nejprostší Jej může poznat nejhlouběji bez pomoci obřadů či forem či
teologických pouček! On, když se Mu to líbí, promění tovární dělníky v Proroky!
Nikoli, On člověka z vnitřního chrámu modlitby neodehnal! Právě naopak! On
tyto brány doširoka rozevřel, aby mohli vejít všichni.
„Kdo je prostoduchý (simple: jednoduchý KJV), uchyl se sem. Toho, kdo nemá
rozum, [Moudrost Boží] zve: Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem
smísila.“ (Přísloví 9,4.5)
Pán Ježíš děkoval Otci za to, že „skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a
zjevil je nemluvňátkům.“ (Matouš 11,25)
